Sebevědomí bývá ve společnosti často zmiňované, ale jen málokdo doopravdy chápe, co znamená. Lidé si jej někdy mylně spojují s arogancí, přehnaným egem nebo snahou prosadit se za každou cenu.
Nepleťte si sebevědomí s arogancí
Mnozí lidé zaměňují sebevědomí s arogancí. Když někdo vystupuje povýšeně nebo agresivně, bývá často považován za člověka s „velkým sebevědomím“. Ve skutečnosti jde ale o omyl. Sebevědomí se často chybně spojuje s hrubostí, neúctou, povrchností či bezohledností.
Ten, kdo se chová arogantně nebo útočně, obvykle sebevědomí postrádá. Za jeho chováním se i z pohledu celostní medicíny skrývá strach – z odmítnutí, selhání, nedostatku nebo vlastní nedostatečnosti. Takový člověk nemá zdravý vztah sám k sobě, a proto se snaží ovládat své okolí. Manipuluje, zastrašuje a útočí, aby zakryl svou nejistotu a obavy z toho, že by svět mohl být jiný, než jak si ho představuje.
Kdy se v člověku rodí skutečné sebevědomí
Skutečné sebevědomí vzniká ve chvíli, kdy člověk začne obracet pozornost k sobě samému. Když si začne všímat svých pocitů, potřeb, přání a hodnot. Když se zajímá o to, jak chce skutečně žít, co mu prospívá a co ho naopak oslabuje.
Pokud k tomuto poznání dojde až v dospělosti, často se objeví přechodná fáze sebestřednosti. Člověk je doslova pohlcen nově nalezeným vztahem k sobě – chce se poznat, porozumět si a dopřát si to, co dlouho postrádal. Není to nic špatného, ale přirozený krok po letech zanedbávání vlastních potřeb. Je to období doplňování vnitřního nedostatku pozornosti.
Když se tato potřeba postupně naplní, pozornost se začne znovu obracet ven. Člověk si uvědomí, že není na světě sám, a přirozeně v něm roste touha po vztazích, vzájemnosti a smysluplném spojení s ostatními. V této fázi se začíná starat o své vnitřní prostředí – o čistotu myšlenek, hodnoty a sílu, z níž vyrůstá skutečná sebedůvěra.
Více informací ze světa celostní a čínské medicíny najdete na www.netradicni-medicina.cz.
