Temná stránka optimistického postoje: Dejte si pozor na toxickou pozitivitu!

Negativní emoce jsou viděny jako špatné, místo toho aby bylo na nich pohlíženo jako na normální součást lidské existence. Přesně takové smýšlení má stále častěji se skloňujúci pojem – toxická pozitivita.

Kolikrát jste někomu řekli – Hlavu vzhůru, To rozchody, Děláš z toho strašnou vědu, Všechno bude okej, Podívej se na to z pozitivní stránky? Toxický postoj zaujme většina z nás v momentě, jak se nám někdo svěří s trápením, vyjádří svou bolest nebo emoce.

Pro mnohé se jedná o automatickou reakci, kterou máme naučenou, ale je skutečně ta správná? Potřebuje skleslý člověk slyšet tato slova? Pomohlo vám, pokud vás známí nenechali vymluvit se, předháněli se v Sluníčkové, sladce pozitivních řečech, že přece může být i horší?

Ve skutečnosti se vaše trápení nevyřešilo, jen jste potlačili negativní emoce za hradby nuceného úsměvu a optimismu.

Co je toxická pozitivita
Toxická pozitivita je nadměrná a neefektivní generalizace šťastného a optimistického stavu za každých okolností. Jde o popření nebo minimalizaci autentického lidského prožívání.

Pokud je užívána k zakrytí a utlumení prožitku, stává se toxickou; dostaneme se totiž do stadia popírání přirozeného.

Každá emoce je člověku přirozená, podstatné je udržet mezi nimi harmonii, a umět je zvládat, co znamená být jejich pánem, ne otrokem. Někdy prožíváme těžší období, ale tvářit se, že jsme za každých okolností v pohodě, znamená popírat naše autentické prožívání.

„Toxická pozitivita je domněnka, že i přes prožívané bolesti a náročné situací musí člověk zaujmout pozitivní“ mindset „(způsob uvažování),“ vysvětluje klinická psycholožka Jaime Zuckerman, specializující se na úzkostné poruchy a problémy nízké sebehodnoty.

Vděčnost a nucena pozitivita není totéž
Je pravda, že většina přátel a známých to myslí dobře. Chtějí vám zvednout náladu, záleží jim na vás, jen nevědí jak jinak zareagovat – nenaučili se naslouchat, ani vhodně jednat situací, když někdo blízký trpí. Proto se přiklánějí k toxické pozitivitě ve snaze ochránit sebe, aby nemuseli cítit negativní emoce jako lítost a strach, když se jim blízká osoba svěřuje se svým utrpením.

Jejich snaha může být zaměřena také na vyvolání pocitu vděčnosti. Pokud se nám něco špatného stane, máme se zaměřit na to, co máme a být vděční. To je samozřejmě vhodný postoj, ale jen v případě kdy negativní emoce netlumí, ale naopak je necháme doznít a následně se vzchopil s pomocí díků za to, co máme.

Co ve skutečnosti dělá toxická pozitivita?
Co se stane, pokud se kamarádce svěříte s trápením a ona zareaguje větou Hlavu vzhůru a může být i horší? Cítíme se osamoceně. Negativní emoci utlumit, pohřbíme ji v sobě, a příště si naše trápení ponecháme pro sebe a nastavíme před světem optimistickou tvář.

Tyto prázdné, pozitivní fráze nejsou rada, ani řešení problému. Pokud se vám lidé svěří s negativním prožitkům, chtějí být vyslechnutí, pochopení, nechtějí se cítit sami. A právě sílený optimismus ho podpoří, aby zůstal tiše o svých vnitřních bojích a trápeních.

Desetiletý výzkum Stanfordovy univerzity dokázal, že popírání negativních emocí zvyšuje úrovně deprese. K stejným výsledkem přišli i výzkumníci Brock Bastian a Peter Kuppens v roce 2011 – dokázali, že lidé se cítili více depresivní a smutní, pokud od nich okolí očekávalo vždy pozitivní a veselý přístup.

Potlačené emoce způsobují tělu ještě větší stres. Výzkum Jamese J. Grosse a Roberta W. Levenson potvrdil, že zvyšují neschopnost vyhnout se bolestivým myšlenkám.

Člověk je tak ještě deprimovanejší a sklesnutejší. Každá snaha uniknout a potlačit negativní pocity se nám vymstí. Vyhýbání se utrpení je forma utrpení. Vyhýbání se problémem je problém. Popírání selhání je selhání.

Neupřímnost k sobě nám přitáhne do života neupřímné lidí
Toxickou pozitivitou maskujeme a tlumíme naše reálné emoce, nebo chceme od druhých aby to dělali. Snažíme se zastavit bohužel smutek a hněv, a neprožít ho naplno, neposlouchat své nitro, pokud nám říká, že se něco s námi děje. Optimistické rady typu: Může být i horší, Hlavu vzhůru znamenají, že nepřijímáme aktuální prožívání druhého člověka a nutíme ho k témuž.

Jenže autenticita, pravost a upřímnost se pozitivními radami utlumuje také. Hrajeme si na někoho kým nejsme, neposloucháme naše nitro, jsme sami k sobě neautentických.

S popřením pravdivosti (citů) začneme žít neupřímně sami se sebou; stane se pro nás normou, že nejsme sami k sobě a světu upřímní.